Bývalý zámek v Černousích

Zámek s rozsáhlým hospodářským dvorem a úřední budovou nechal roku 1793 postavit snad na místě starší obdobné stavby hrabě Filip Josef Clam-Gallas jako sídlo správy severní části frýdlantského panství. Majitelé zde zřejmě pobývali jen krátkodobě a sporadicky, naposledy roku 1838. Od roku 1886 do II. světové války zde Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory pořádal chlapecké tábory. Po roce 1945 byl ve správě státního statku, která vedla k demolici zámku roku 1984 a zchátrání ostatních budov, které intenzivně pokračuje i po roce 1990. Ze zachovalých budov jsou nejpozoruhodnější dvě polygonální sýpky ve východním křídle.

Nejstarší písemná zmínka o obci je z roku 1385, kdy je zmiňován místní šlechtic Heynecke z Černous. Obec byla po dlouhá léta v držení různých rodů drobné venkovské šlechty – postupně se zde vystřídali: Rackwitzové, Kottwitzové, Gersdorfové, Miltitzové a Shweinichenové. V letech 1663–1664 panství odkoupili Gallasové. V té době, po třicetileté válce, žilo v obci 39 osob. Pro obec byl katastrofou požár roku 1671 a protireformační akce z roku 1677, kdy misionáři a vojáci zde žijící vesničany uvěznili. Obyvatelé sice tehdy naoko katolickou víru přijali, po osmi dnech ale uprchli do Lužice. I přesto se obec vzpamatovala a roku 1790 v ní bylo 32 usedlostí, jejichž obyvatelé převážně pracovali na poplužním dvoře Clam-Gallasů.

Po celou tuto dobu byly Černousy ve stínu blízké obce Ves, dokonce neměly ani vlastní kostel a školu. Situace se změnila až v poslední čtvrtině 19. století, kdy se po otevření železniční trati spojující Frýdlant a Zhořelec staly Černousy poslední stanicí na české straně a logickým dopravním centrem pro celé okolí. Kvůli dopravním možnostem se zde také rozšířil dřevozpracující průmysl. Vrcholu dosáhla mezistátní přeprava v roce 1950, kdy po trati projížděl nákladní vlak téměř každé dvě hodiny.

1. září 1990 se Černousy osamostatnily po svém desetiletém spojení s Višňovou, osady Ves a Boleslav zůstaly jejich součástí.