Historie Zámeckého dvora Černousy

Zámek s rozsáhlým hospodářským dvorem a úřední budovou nechal roku 1793 postavit snad na místě starší obdobné stavby hrabě Filip Josef Clam-Gallas jako sídlo správy severní části frýdlantského panství. Majitelé zde pobývali jen krátkodobě a sporadicky, naposledy roku 1838. Od roku 1886 do II. světové války zde Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory pořádal chlapecké tábory.

Po skončení války v roce 1945 byl zámek spolu s dvorem ve správě státního statku, která vedla k demolici zámku roku 1984 a zchátrání ostatních budov. To vše přesto, že areál byl od roku 1958 kulturní nemovitou památkou. Chátrání budov zámeckého dvora pokračovalo i po roce 1989, jelikož tehdejší majitel nebyl schopen zajistit potřebnou rekonstrukci.

Společnost FKP Frýdlant, s. r. o. areál zadlužené farmy koupila v září 2009 a ihned se pustila do práce. Zjedné ze dvou sýpek, které patří k nejpozoruhodnějším budovám Zámeckého dvora, byla vybudována krytý jízdárna, v druhé sýpce vznikl multifunkční sál. Ten byl dokonce vyhlášen Památkou roku 2015 Libereckého kraje. V bývalém kravíně byly zřízeny stáje a zázemí pro jezdce. V současnosti zde probíhají úpravy sklepů, kdy v jednom z nich vznikne útulná vinárna. Na místě bývalé správní budovy, kterou nebylo možné kvůli dlouhodobě devastaci zachránit, vznikl penzion, jenž svým charakterem zapadá do konceptu historického areálu.

 

 

Historie obce Černousy

Nejstarší písemná zmínka o obci je z roku 1385, v níž se objevuje jméno místního šlechtice Heynecka z Černous. Obec byla po dlouhá léta v držení různých rodů drobné venkovské šlechty – postupně se zde vystřídali: Rackwitzové, Kottwitzové, Gersdorfové, Miltitzové a Shweinichenové. V letech 1663–1664 panství odkoupili Gallasové. V té době, po třicetileté válce, která krutě postihla české země, žilo v obci 39 osob. Pro Černousy byl katastrofou požár roku 1671 a protireformační akce z roku 1677, kdy misionáři a vojáci zde žijící vesničany uvěznili. Obyvatelé sice tehdy naoko katolickou víru přijali, po osmi dnech ale uprchli do nedaleké Lužice.

I přes zmíněné těžkosti se obec vzpamatovala a roku 1790 v ní bylo evidováno celkem 32 usedlostí, jejichž obyvatelé převážně pracovali na poplužním dvoře Clam-Gallasů.

Po celou dobu byly Černousy ve stínu blízké obce Ves, dokonce neměly ani vlastní kostel a školu. Situace se změnila až v poslední čtvrtině 19. století, kdy se po otevření železniční trati spojující Frýdlant a Zhořelec staly Černousy poslední stanicí na české straně a logickým dopravním centrem pro celé okolí. Kvůli dopravním možnostem se zde také rozšířil dřevozpracující průmysl. Vrcholu dosáhla mezistátní přeprava v roce 1950. V této době po trati projížděl nákladní vlak téměř každé dvě hodiny. 1. září 1990 se Černousy osamostatnily po svém desetiletém spojení s Višňovou, osady Ves a Boleslav zůstaly jejich součástí.